Dnešní lidé

29. srpna 2012 v 17:24 |  Básně
Lidi dneska jen pořád mluví o věcech, co blbě duní,
nemám rád ten dnešní lidský ruch,
já chci slyšet jenom ten hvizd luní,
ale to je pro ně jenom jako vzduch,
já však naslouchám dechu měsíce,
mám rád tyto večery, tyto chvíle s tebou,
poslouchat měsíc a koukat na tvé střevíce,
nikdy však toto nebudu moct provádět s tebou,
mě nikdo jako ty rád mít nemůže,
ale takové krásné dny nikdy nebudou,
nikdy se to bohužel nestane, ledaže
štěstí bych jednou měl v náručí,
ale těžké je spoléhat, kdo mi to zaručí.
Nemám dechu, když ty mě oslovíš,
jako luna, když zavelí človíčku,
ale to štěstí mít jen, když mi dovolíš,
jsem jako skvrna na víčku,
nevím, jak pomoct ti, aby sis mě všimla,
co tak jen udělat, abych měl k tobě blíž,
co udělat, aby se aspoň trochu láska vylíhla,
ale pořád mě štve tato tíž.
Na tohle štěstí sice nemám,
ani na hry, které hraju někdy rád,
akorát štěbetám do jeskyně ozvěnám,
nemám tolik rád ani ten náš stát,
ale mám štěstí na rodinu, příbuzné,
obklopují mě dobří lidé, přátelé,
rád bych všem řekl, jak je mám všechny rád,
řeknu, až budu moct ze sebe ta slova vydrat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama