Vykopávky - Kapitola 2.

5. září 2012 v 15:15 | InTheLife |  Poušť
Pak jsem si najednou uvědomil, že už je ráno. Bylo krásné slunečné ráno a heleďte, já ani jiné ráno nečekal. Probudil jsem se celej rozbolavěnej, protože postel byla jen s levnou matračkou. Vstal jsem, vyčistil si zuby v popraskaným umyvadle a šel se nasnídat do nějaký restaurace. Měl jsem hlad, že bych snědl klidně i šneka a to šneky od malička nesnáším. Po náramné snídani jsem šel hned do práce. Měl jsem sebou všechny věci i s notebookem, a tak jsem vyrazil. Cesta mi trvala dvě hodiny, než jsem dojel k poušti. Tam na mě už čekali moji kolegové.
"Ahoj Michaeli, konečně jsi dorazil," řekla medovým hlasem moje překrásná kolegyně Melissa. Dvaatřicetiletá holka příliš dětinská na to, abych ji považoval za dámu nebo ženu. Ulpělá v představách a miluje archeologii a je do ní vždy zabraná až po uši, všeznalá o její "náramné vědě", jak tomu říkala.
"Ahoj, Melisso, jak se máš?" jsem se zeptal zase já.
"No, dobře. Už jsem celá natěšená na ty vykopávky, teda jestli tam nějaké budou."
"Cože? Vy jste čekali na mě? To jste ještě nezačali ani kousínek zkoumat? Proč?" ptal jsem se nevěřícně.
"No, museli jsme přeci čekat na hlavního archeologa a navíc jsme přijeli taky před chvílí," řekl můj druhý kolega jménem Eda. Byl to hromotluk, ale jeho srdce bylo větší jak on. Perfektní archeolog a co se týká oborů starých devět set let, je na to expert. A když potřebujeme momentálně vykopat vlastnoručně nějakej kus kamene nebo kostry, podle toho co je to za vykopávku,vždy se nabídne.
"Nazdar, Edo! Proč jste museli čekat na mě, prosím vás?" opáčil jsem.
"Nařídil nám to ředitel, že prej máme čekat na tebe, než tam vůbec vkročíme," řekl vysměvačně Eda.
"No, jéžiš hoši. To je přeci fuk, jestli jsme nemohli nebo mohli jít na to místo. Tak už nežvaňte a pojďte, né?" A Melissa šikovně zakončila tuto debatu. Když jsme přišli k těm kouskům, co se našly,dozvěděli jsme se, že to byly opravdu jen kousky. Byly ale vážně staré.
"Odhaduji, že to bude tak deváté nebo jedenácté století, páni, to je krása," řekl jsem hned po prohlédnutí jednoho z tak 14 kousků ne větších jak patnáct centimetrů.
"Fííííha, tak to jich tady musí být přeci víc než takovej kousek kamene," řekla natěšeně Melissa.
"Koukněte se ke mně, poskládal jsem pár kousků, je vidět, že k sobě opravdu pasujou," oznamoval všem nadšeně Eda.
"Páni, ukaž, prohlédnu je, co by to mohlo představovat," řekl jsem a rychle k němu přiběhl, ale on mě zarazil.
"Počkej, já myslím, že vím, co to znamená. Koukni se sem na ten kousek hlavy a tohle vypadá jako nejake zvire podobný velbloudovi a..." povídal Eda ale rázem jsem ho zastavil.
"Hele, koukni na toho chlapa a tu hlavu ještě jednou, podívej se, vypadá jako nějakej arabskej arcibiskup s kuklou na hlavě."
"Já myslím, že to je nějaký poustevník, co má na sobě starou arabskou čepici, která se nosí na poušti, hlavně když se blíží písečná bouře!" řekla náhle Melissa.
"A koukněte se támhle na těch pár kamínků, už dlouho nad tím bloumám, co by to mohlo znamenat. A teď jsem na to kápl, díky tomu tvému postřehu Melisso," oznamoval Eda a přitom ty kameny skládal a jeho výraz vypadal zamyšleně a koukejte, co z toho vytvořil:
"Vypadá to, vypadá to..." chtěl jsem říct, jako co to vypadá, ale Melissa mě přerušila a vykřikla:
"Jako písečná bouře!" Melissa při tom vypadala, jako by se něčeho lekla, ale jedinýho, čeho jsem se lekl já, byla ona.
"Přesně to jsem chtěl říct. Tohle mi už nikdy, prosím, nedělej!" povídal jsem trochu naštvaně.
"Promiň," řekla omluvně Melissa a její obličej teď vypadal jako nějaké malé holčičky, která rozbila květináč mamince a teď se za to omlouvá.
"Nojo, nojo, hlavně na mě přestaň takhle koukat!" odvětil jsem a ona se náramně usmála.
"Hele, lidi, jestli tady chcete klábosit až do večera, tak klidně, ale já jdu zkoumat dál ty vykopávky," zakončil to Eda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 24. září 2012 v 15:52 | Reagovat

Tééééda, to je změna! *padá ji huba až do sklepa*
Asi ti  s tím Tigris pomohla, páč jsem nenašla ani jednu pravopisnou chybu nebo něco jiného, co by mě rušilo při čtení.
Poslyš, člověče... Ty psát umíš, jenom musíš zapracovat na tom pravopise a vzhledu textu, jako odstavce a atd, páč když srovnám první kapitolu a druhou... Wow! O.o
Tahle podoba kapitol se mi moc líbí a nevím, jak ty to děláš, ale prostě, co pár vět, co nějaká vzpomínka.
Eda- můj spolužák ve škole.
A při čtení jsem poslouchala jednu písničku... mám ji ráda a já nevím, tvůj text+ ta píseň, ta kombinace ve mě vyvolala tak krásnej pocit...
Jen tak dál! ;)

2 inthelife inthelife | Web | 25. září 2012 v 14:55 | Reagovat

Dík,a pokuď vím,bylo tam jen málo chyb který jsem hned opravil co jsem se je dozvěděl od Tígi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama