1.Kapitola

13. října 2014 v 20:46 | Drian |  Hory Osudu
Všichni víme jak začínají pohádky.Bylo nebylo jedno velké království, žil kdysi jednou jeden král...
Jenže příběh, který vám budu vyprávět není žádná pohádka. Týká se více lidí, a tak to bude vyprávěné z více úhlů pohledu. Avšak to nebude tak složité.
Přeji příjemnou četbu.


Různá náboženství říkají, že bůh určuje naše rozhodnutí, někteří lidé tomu nevěří
a povídají, že určují právě oni sami co udělají nebo neudělají. U nás ale věříme úplně
něčemu jinému. U nás věříme že naše životy určuje osud.
Příběh začíná v jedné z mnoha vesnic turgunskeho lidu, kdy se mladý muž jménem Herisson vrací do svého malého a útulného domečku.
Jeho skromný dům má malí, dřevěný a ztrouchnivělý plůtek o kterým Herisson stále říká, že ho opraví až bude mít čas. Jenže v tom byl však problém. Herisson byl kovář, který se vracel pozdě večer domů za záře na nebi planoucích hvězd. Na kováře byl neobvikle zručný i s jinými věcmi než se zbraněmi. Kromě toho byl také velice silný, zdatný a urostlý zdravý muž. Jako jeden z mála svého řemesla uměl to co vyrábí i velmi dobře používat. Jako kovář byl velmi pečlivý a pokaždé provedl svojí práci výtečně.
Ikdyž zbraně které vytvářel byly jedny z nejlepších v dalekém okolí, jen málo který oddíl bojovníků to dokázal ocenit. Vždy když měl větší zakázku než obvikle, bral to jako kdyby určité zbraně vytvářel pro jednotlivce. Jen málokdy se stalo, že by byl zákazník nespokojen s výrobkem a jestě méně se stávalo, že by to bylo jeho vinou.
Buď byl zákazník až příliš nafoukaný nebo měl Herisson špatný den.
Herisson uměl používat mnoho druhů zbraní jako byly například palcáty, meče, oštěpy, válečné sekery, nože nebo kladiva. A právě kladivo bylo jeho nejoblíbenější zbraní.
Uměl s ním výborně zacházet, avšak se nemohl rovnat bojovníkům, kteří bojují pouze s jednou z jmenovaných zbraní. Kromě zbraní co byly řečeny se ještě používaly luky a kuše. Ty však Herisson nevyrábí. Ostatní zbraně se v zemi nepoužívaly.
A tak když přišel domů neměl čas na nic jiného než na poklidný a zasloužený spánek
po perném dnu plný těžké kovářské dřiny, kterou mu den nadělil.
Ráno se probudil díky kokrhání sousedovic uřvaného kohouta. Každý ráno ho vzbudí moc brzo. Herisson si ale jen povzdychne a jde si dát snídani. Jeho snídaně není nic extra, ale jemu to vždy stačilo. K snídani měl vajíčka od sousedky a chleba od pekaře s kterým se znal už docela dlouho.
Lidé ve vesnici měli Herissona v oblibě, protože byl přátelského ducha a dobromyslné povahy. Ti co se s ním setkali poprvé si ho hned oblíbili, teda pokud nebyli nafouknutí k prasknutí.
Po snídani si ještě na pár minut lehl do měkounké postele. Jako jeden z mála chudčích lidí měl doma měkkou postel, protože říkal "špatné spaní a rozbolavělé tělo je vykročení špatnou nohou z postele. "
Když dorazil do kovárny čekal tam už první zákazník.
Jeho tvář byla lehce zbarvená do hněda s výraznými rysy obličeje. Jako pokrývku hlavy nosil šátek lehce tvarovatelný do mnoha různých čepic. Nosil krátké bílé triko s nevýraznými švi z pohodlné bavlny. Nemělo žádný límeček, tudíž nechalo nositelův krk hýbat ze strany na stranu bez sebemenších potíží. Kalhoty byly něco ve stylu kraťasů s ohrnutýmy konci. Nosil pásek z pravé kůže s hliníkovým !závěrem!. Na chodidlech měl opotřebované zrovna né moc kvalitní sandály. Na levé ruce nosil zlatavé hodinky, které vypadaly na první pohled pravé ikdyź nebyly. Kolem krku nosil pro změnu stříbrný náhrdelník, který měl na konci horu z podivného materiálu.
Postavu měl vyšší, nebyl však vůbec ramenatý a byl štíhlý v pase. Ruce i prsty byly zdánlivě dlouhé, ale v poměření s ostatními muži je měl úzké a stejně velké jako oni.Na první pohled to byl jasný cizinec.
"Co si ode mne žádáś cizinče? Mám ti snad ukovat nějakou zbraň?" otázal se ho zdvořile Herisson.
"Nepotřebuji žádnou zbraň ukovanou nepochybně skvělým způsobem ze skvělé oceli." klidně odpověděl cizinec.
"Tak co si po mé osobnosti žádá jistě moudrá tvář?"
"Přál bych si popovídat a položit ti nabídku, kterou nedávám jen tak někomu." odvětil zdvořile cizinec jehož jméno je zatím neznámé.
"Slyšel jste někdy o horách osudu?" ptal se cizinec s přívětivým hlasem.
"Samozřejmě že jsem o nich slyšel. U nás je to velmi oblíbená pohádka, která se vypráví dětem před spaním, aby usnuly. Je to má nejoblíbenější ze všech co mi můj táta vyprávěl ještě kdyžabyem byl malí kluk." řekl Herisson a přitom zavzpomínal na svá dětská léta, kdy mu otec vyprávěl pohádky před spaním.
"Proč se ptáte zrovna na tohle?" uvědomil si Herisson podivnou otázku.
"Ono víte, hory osudu nejsou zase takovou pohádkou jakou si lidé myslí že jsou. Většina těch, co jí vypráví malým dětem vlastně neví přesně příběh, ani úplnou pravdu o těchto horách." upozornil, teď ještě zajímavější cizinec na poukázání na starou pohádku, kterou znala většina lidí v širokém okolí.
"Jak to myslíte, že nejde o pohádku. Vy snad věříte na tyto pradávné hory, které lidi znají z legend a pověr už stovky let, a že zvěsti co se povídají nejsou pravdivé a jsou jen vymyšlenou pohádkou prostých lidí? Že ti pověrčiví horalové a poutníci mají pravdu o jejich kruté teorii o osudu, jehož srdce leží v těch horách o kterých se bavíme?" rozčileně se zvyšujícím-se rozhořčeným hlasem křičel na chudáka cizince, nevědomí si svého unáhleného činu.
"Vy nemáte ani to nejmenší právo říkat takovéhle hanebné věci o nás a ani takovou lež o nevěřících lidech tápající se dozvědět už dávno danou pravdu! To vy nechápete proč tajíme všem v okolí pravdu a roznášíme po zemi lež! To vy si myslíte, že víte všechno nejlíp a nechat se unášet lži, co jsou zaneseny v tomto kraji! Jen vy, a ještě jednou vy mechápete oč tu běží!" zřetelně a s jistým zvýšeným hlasem s občas zařvanými slovy pronesl s nedbalým pohořčením v hlase cizinec.
"A proč jste v tom případu přišel za mnou ?" tázal se Herrison překvapeným a jakoby omluvným hlasem.

"Já jsem si vás vybral na výpravu kterou doposud podniklo jenom pár desítek či stovek lidí. Vybral jsem si vás z tisíců a nechci aby jste jen tak pohodil rukama a vykašlal se na to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama